Vždycky se radujem, když se lidi sejdou ...

Tak nějak mne to nutí začít vlastně od konce…19.4.2014, něco mezi půlnocí a čtvrtou ráno, na Stodolní v Ostravě, cestou z Desperada do Sydney Clubu Vašek prohlásil, že je velká škoda, že v Pardubicích to takhle nežije.

Vlastně mne ani moc nepřekvapilo, že mají naši VIP zákazníci takovou výdrž. Vydělat si na chlebíček v dnešní době a našem oboru není žádná legrace, co je proti tomu pustit ventil na Stodolní a protančit noc…

Když jsme se ráno, 18.4.2014, sešli v LUCEu u kávy, byla jsem ráda, že některé lidi, s kterými si běžně voláme a píšeme, konečně vidím „na živo“. Byli jedni z prvních, kterým jsme se pochlubili, že Český lesk už má i Českého lvíčka.

Po obědě ve Slezském Dvoře, jsme Vlastu, Aleše, Vaška, Renatu, Petra i holky z PentaCo vyvezli do Landek Parku. Že je náš kraj od nepaměti živ z uhlí a oceli věděli, ale že budou v pátek odpoledne fárat dolů do dolu, jen tušili. Moc jsem si před prohlídkou hornického muzea a sfáráním do jámy Anselm, užívala blednoucích tváří, některých našich hostů. Že sfárají asi půl kiláku pod zem, mi chvilku věřili (ještě jednou se všem za ten žertík omlouvám! J). Nakonec se prohlídka vyřazené důlní techniky vydařila přesto, že jsme byli ve skutečnosti pod zemí asi jen metr ;-).

Příjemné vzpomínky na naše Jarní setkání s VIP zákazníky mi kalí jen ta pokuta od dopraváků, kterou jsem v sobotu po akci dostala (ten notebook jsem na firmě měla nechat ležet přes víkend!). A ještě k tomu přímo před LUCEem…Takže přátelé, až se k nám zase vypravíte, neodbočujte k LUCEu vlevo přes plnou! Jo a od mostu už je „padesátka“!