Byli jsme na káry, že neva?

Nejsme jen kancelářské krysy, jsme lidé, kteří mají různorodé zájmy a koníčky. Nesledujeme jen trendy týkající se kuchyňských dvířek, ale sledujeme i aktuální dění v jiných odvětvích. Důkazem toho je, že jsme si odskočili na výlet do Ženevy na proslulý ženevský autosalón.

Ve středu, ihned po dokončení nezbytných úkolů typu umytí hrnku od kávy nebo posbírání jídlonosičů z oběda, jsme nasedli do vozu a vydali se směrem na západ. Někteří nejmenovaní účastníci zájezdu nemohli bez práce vydechnout ani minutu, a proto si cestu krátili vyřizováním korespondence a řešení dotazů zákazníků. V Praze nabíráme posledního člena posádky a jsme kompletní. Po dlouhých devíti hodinách cesty jsme se dostali do místa přespání. Zmožení cestou jsme padli do postele s myšlenkou, že už nám do Ženevy chybí „jen“ 5 hodin cesty. Budík nastavuji na 3:45. „Proč jsem si vlastně bral tu dovolenou“, říkám si v duchu nadávajíc na sebe samotného. Ráno už cesta celkem utekla. Někteří dospali spánkový deficit z brzkého vstávání po cestě. Švýcarské i německé dálnice jsou oproti našemu českému tankodromu balzámem pro vůz i řidiče.

V Ženevě nás čekalo překvápko v podobě fronty na melouny, tedy vypadalo to tak. Ve skutečnosti se jednalo o frontu na uhrazení parkoviště, která se několikrát esovitě zahýbala. Naštěstí nás to stálo jen půl hoďky čekání. Na místo výstavy nás přepravil místní transfer. Na výstavišti už to byla pohoda. Čtvrtek se ukázal jako skvělá volba pro návštěvy podobných akcí. U vstupu žádné fronty, uvnitř se dalo dýchat i celkem slušně pohybovat bez prodírání se davem. Hned po vkročení do první haly bylo jasno. Napravo lákal Chevrolet, Lamborghini a Porshe, nalevo Bugatti, pár designových firem a luxusní značky typu Koenigsegg nebo Lotus. Bylo jasné to, že si asi žádné domů jako suvenýr neodvezu. Nevadí, pokochali jsme se, nasáli atmosféru naleštěných vyvoňaných novinek na čtyřech kolech a prošli jsme celou výstavu stánek po stánku. Jako kulturní vložku jsme si vychutnali incident s ochrankou, kdy její šéfová mluvila pouze francouzsky. Plyne z toho drobné ponaučení – neopouštějte areál výstavy pro teplou sváču i přes to, že Vás ochranka pustí ven. Nemusí Vás už totiž pustit zpět. Plní dojmů jsme se tak vrátili zpět do našeho vozu a vydali se na dlooooooouhooooou cestu zpět. Opět v hlavě padaly otázky typu „proč?“, „Stálo to za to?“. A stálo….

Závěrem můžu zkonstatovat, že Peťka, Honza, Radek i já jsme si výlet i přes drobné komplikace moc užili. Zkuste i Vy taky občas vypnout, nabrat nové síly a užít si něco jiného než práci, něco co Vás baví a zajímá.